V urgentních situacích je nezbytný vstup do krevního řečiště k
doplnění tekutin a aplikaci léků. Stává se, že zajištění intravenosní
linky je nemožné. Zavedení centrálního katetru je v přednemocniční péči
spojeno s více riziky, při resuscitaci je zavedení bez přerušení
kompresí hrudníku nepředstavitelné a i v ostatních situacích znamená
časové zdržení.
Intraoseální vstup je tedy nejvhodnější volba. Účelem studie, kterou
provedl Ralf Frascone se kolektivem na prasečích modelech, bylo zjistit
zda by mohl být monitorován nitrokostní tlak, stejně jako centrální
žilní, nebo arteriální tlak.
Prasečím modelům byl zaveden arteriální katetr a senzory tlaku do
kostních vstupů do humeru, distální části femuru a proximální části
tibie. Tlaky byly sledovány v pěti fázích narůstající hypovolemie. Tlaky
z intrakostních vstupů pak porovnali s arteriálním tlakem.
Výsledky byly překvapivé. Průběh tlaku (křivky) z intraoseálního
vstupu ve většině kopíroval arteriální tlak (dokonce včetně
diakrotického zářezu). Hodnoty se pohybovaly mezi 16 – 18 mmHg a
představovaly 22% arteriálního tlaku. Objevily se i změny křivky
způsobené ventilací. Nejrychleji reagovaly na změny arteriálního tlaku a
také nejvěrněji kopírovaly tuto křivku senzory tlaku na na pažní kosti.
V závěru uvádí, že uvedená studie naznačuje možnost užití v klinické praxi.
Zdroj: http://www.journalofsurgicalresearch.com/article/S0022-4804(14)00647-7/abstract
Žádné komentáře:
Okomentovat